Mgr. Iveta Honzejková
Třída 3. B se jednoho pátečního únorového rána ponořila do ticha. Na tabuli se ukázal tajemný obrázek podivuhodného ptáka a my jsme se ocitli daleko od školních lavic – uprostřed horké africké krajiny.
Nad hladinou delty Okavango se vznáší ranní lehká mlha, rákosí ševelí a tiše se pohupuje, kdesi v dálce se ozývá tajemné „vitvit“.
Tak jsme se seznámili s ptákem jménem Kladivouš africký.
Nejprve jsme jen hádali. Kdo je ten tichý lovec, který kráčí mělkou vyhřátou vodou? Proč má hlavu ve tvaru kladiva? A co skrývá jeho obrovské, zvláštní hnízdo? Každá odpověď z textu byla jako další krok po stopách neznámého tvora. Vše jsme si pečlivě zaznamenávali do myšlenkové mapy. Dozvěděli jsme se o jeho trpělivosti při lovu, o ostrém zraku i o hnízdě z tisíců větviček, které může být větší než metr a pěkně těžké. Představovali jsme si, jak v korunách afrických stromů vyrůstá stavba, která je předzvěstí jemného života a očekávání.
Napětí střídá výzva. Kolik ryb musí ulovit? Kolik větviček ještě chybí do dokončení hnízda? Matematické úlohy se změnily v dobrodružné úkoly, které bylo třeba vyřešit, aby náš příběh mohl pokračovat. Každý správný výsledek nás posouval blíž k odhalení tajemství. Správní badatelé si dělají poznámky. I my jsme si vše zapsali do připraveného listu.
A když jsme nakonec vzali do ruky pastely a pastelky, africký soumrak se rozlil po celé třídě. Na papírech ožívala jezera, rákosí i tichý pták s neobyčejnou hlavou.
Byl to den plný očekávání, objevů, výzev a tichého úžasu nad tím, jak krásná, něžná ale i divoká a tajemná může příroda být. A možná jsme si na chvíli připadali jako skuteční cestovatelé pod nekonečným africkým nebem plným tajemných zvuků, rozmanitých vůní a hřejivého slunce.