Zázračný vánoční jarmark

A neměli byste pravdu. Neb tento rok – podobně jako v Betlémě ve vánočním čase před přesně 2022 lety – udály se tentokrát na naší škole, zde v České Lípě, zázraky a divy tak nesmírné, že při nich zůstává rozum stát v pozoru jako žák zdravící na začátku hodiny přicházejícího učitele.

Ti, kteří jarmark letos zažili – a bylo jich přemnoho – se zapřísahali jedním hlasem, že nevstoupí-li tyto události ve všeobecnou světovou známost a nezapíší-li se do učebnicí dějepisu, budou alespoň navždy plát ohnivým písmem v jejich srdcích a živých vzpomínkách. Již samotné přípravy napovídaly pozorným, že na škole tento rok spočívá zvláštní nebeské požehnání. Vždyť žáci vstupovali do pomocných dobrovolnických sborů ne jako jednotlivci opilí medosladkými sliby třídních učitelů o pochvalách do systému Bakalář, nýbrž houfně, co víc – nezištně a ještě s výrazem pravého, poctivého zanícení ve tváři. Bylo jich tolik, že je třídní učitelé ani nemohli přijmout všechny, a tak je se slzami v očích a bolestí v srdci odmítali vybírajíce jen ty nejlepší.

Kterak se připravili, tak pracovali. Výkvěty žactva z každé třídy zaujaly velevýhodná postavení podél chodeb od hlavního vchodu až k náměstí rozdělujícímu levé a pravé křídlo pavilonu druhého stupně. Zde, s neochvějnou trpělivostí a stánky přetékajícími a se prohýbajícími pod tíhou skvostných žákovských vlastnoručních výrobků slavné dětské značky Hand-made vyčkávaly na rodiče, neb jarmark zároveň sloužil Dnu otevřených dveří, an na naší škole probíhal. Rodičové však na sebe nenechali dlouho čekat. Přišli. A u pasů se jim pohupovaly lákavě nadité měšce, slibující, že zlaťáky v nich ukryté půjdou s výtvory našich zlatých dětí hezky dohromady.

Tu chybil by každý, kdo by se domníval, že se strhla jakási bitva na způsob tržiště, v níž každý chtěl vydělat co nejvíce pro sebe na úkor toho druhého. Pravý opak byl pravdou. Já na té slavnosti také byl, koláče jed a vodu pil, mezi žactvem se procházel a co jsem zřel, to nesmlčel: děti svá hodnotná výtvarná veledíla – ať kulinářská či estetická – prodávaly vždy pod průměrnou cenovou hladinou současného trhu. Za reklamu jim sloužil umělecký přednes z Erbenovy Kytice, z balady Kolovrat: „Kupte, paní, drahý není, škola příliš nevycení, za dvě pětky jen.“

Ptáte se, docházelo-li k smlouvání? Ano, neboť se často stávalo, že rodičům bylo stydno nakupovati za tak nízký peníz a tu přihodili milému dítěti pár mincí navíc. A byla to zajisté právě tato poctivost našich věhlasných dětských kupců, která způsobila, že se na konci jarmarku stoly prohýbaly ještě hlouběji než na začátku, nikoli vahou zboží, jež všechno prodáno, nýbrž pod tíhou vydělaných peněz (dva pevné dubové stoly dokonce pod tíží uskladněného zlata praskly).

A pokud se mi to nezdálo… rozhodně jsem však viděl – a na to jistím – jak se při rozsvěcování vánočního stromečku objevila zničehonic nad celou školou betlémská zář. A nad hlavami pedagogického sboru, ano, i dětí, při zpěvu koled poletovaly drobounké svatozáře.