Zeleň v areálu školy – první etapa

První období bylo z hlediska pěstitelského velmi náročné. Všude kolem budovy ještě byly pozůstatky předchozí stavební činnosti – vyčnívající zbytky linolea, panelů a jiného materiálu. Mnohé se podařilo vyndat nebo ukrýt pod povrchem.

Na školní zahradě nebyla ještě žádná vzrostlá vegetace, a tak sluníčko rozpalovalo betonové cestičky, čímž se zvyšovala teplota na zahradě. O struktuře půdy se moc nedalo hovořit, neboť na záhony navezli stavbaři kde co a dokonce beton až půl metru do hloubky. To vše jsme postupně odkopali, proto jsem si často připadal jako v kamenolomu.

Na pěstování zeleniny zde nebyly podmínky, a tak jsme se s tehdejší kolegyní Aničkou Hellichovou rozhodli předělat zahradu na bylinkovou, protože mnohé léčivky nejsou tak náročné na půdní podmínky. Tak vznikl náš první grant nazvaný „Škola na cestě ke zdraví“. Postupně jsme také začali vysazovat dřeviny v areálu školy, které mám dodnes spojené s grantem, na který jsme získali asi 50 tisíc Kč.

Bylo nám řečeno, že první rok dostaneme finance jen na motorovou kosu, neboť na celý grant nebudou ten rok peníze a další rok dostaneme peníze na sazenice stromů a keřů. Jako dnes si vybavím sdělení od města, kolem poloviny listopadu, že musíme vše do poloviny prosince nakoupit, neboť městu zbyly peníze! Velmi nerad utrácím v časovém presu a navíc sehnat požadované rostliny v listopadu je problém i dnes, natož někdy v roce 1993! Část rostlin mi přivezl jeden zahradník od Olomouce a pamatuji si, jak jsem vykopával rýhy v již zamrzlé půdě, abych tam vložil květináče s dřevinami na zimní přezimování.

Z této výsadby pochází např. smrk pichlavý před hlavní budovou školy, dva cypřišky před hlavním vchodem školy, které dnes používáme jako vánoční stromy, plnokvětý hloh u jídelny školy, okrasný javor na svahu mezi 2- 3 pavilonem a škumpy mezi šatnovými vchody. Dnes jsou to impozantní rostliny a okrasa našeho areálu.

Ne vše se povedlo, mnoho z vysazeného se neujalo, nebo bylo postupně dětmi zlikvidováno. Co však považuji za ohromný úspěch je, že jsme postupem času děti vychovaly k respektu ke svému okolí a škody dnes na výsadbě jsou jimi způsobené minimální. Prostě vše má svůj čas a výchova je jako závod na dlouhou trať.