Cesta za Ježíškem

V hustém sněžení se trousí malé a velké postavičky. Rozeznávám děti ze Žluté pastelky s doprovodem. Hurá! Nikdo nezaspal, ale asi by to nevadilo, vlak má totiž kvůli sněhové kalamitě zpoždění. Hustě sněží a jak se vzdalujeme od České Lípy přibývá sněhu i v okolní krajině. “Bude zastávka Kryštofovo Údolí”, hlásí průvodčí a vystupuje s námi, aby nám odhrabáním sněhu našel kousek nástupiště...Děti jsou ze sněhu nadšené! Z kopce do údolí se válí, padají, skáčou do sněhových závějí.

Malebná vesnička, ticho, klid, kostelíček, betlém...nádhera. Nadšení nás opustilo v okamžiku, když jsme vzali za kliku muzea betlémů. Je zamčeno? Telefonuji paní, u které jsme objednaní. Ta chudák nedorazí, uvízla v koloně někde u Chrastavy. Stále hustě sněží...Trochu smutně přešlapujeme před muzeem. Jé, co to zvoní? Je deset hodin a v tu chvíli se rozezněl místní orloj. Sledujeme postavičky. Smutná nálada je pryč, a to i proto, že druhá klika od dveří, za kterou jsme vzali, nám dveře otevřela. Byl to malý penzion, v kterém jsme měli objednaný oběd. V teploučku a s plnými bříšky jsme si s paní Evou povídali o Vánocích, zazpívali jsme si koledy, snědli cukroví od maminek. Stále hustě sněží. Děti jsou ze sněhu nadšené! Z údolí do kopce k nádraží se válí, padají, skáčou do sněhu. Malebná vesnička, ticho, klid, kostelíček, betlém...zůstávají za námi...a stále hustě sněží. Přání, které každý z nás má jsme v údolí u Ježíška nechali.