Exkurze do Oblastní galerie Liberec

Žactvo nejprve srotilo své husté řady na Železniční stanici Česká Lípa hlavní nádraží, kde s pedagogickým doprovodem nastoupilo do vlaku mířícího do Liberce. 

Křivdy vůči 6.B dopustil by se každý, kdo by smýšlel, že žactvo trávilo ve vlaku svůj čas tropíc nejrůznější kratochvíle, kterak bývá dětem vlastní. Dětem obecným snad, avšak děti ze Základní školy Špičák, žáci 6.B, tito lvi mezi dětmi osvědčili staroslavnou pověst svého dobrého jména, ještě lepšího jména své třídní paní učitelky a konečně nedostižného jména školy, čas ve vlaku nemarnili, nýbrž užitkovali jej opakováním školní látky jakož i nasloucháním loveckých příběhů i jiných poučných pověstí ze života učitelů, které zajistil na způsob Barona Prášila pedagogický doprovod, v tomto oboru náležitě univerzitně vzdělaný. 

Děti posilněny radostí i zdravou a výživnou svačinou, již jim s láskou ukuchtily maminky, podnikly chutě v Liberci toulku, když ostrým krokem v dobře sešikované formaci urazily vzdálenost „nádraží-galerie“ v rekordně krátkém čase. 

Byvše vpuštěny, účastnily se poté děti ze všech sil a s náležitou vervou, která nezahanbí školu, k níž takové děti patří, výstavy jakož i všech úkolů, jimiž je hbitě zásobila paní lektorka. Děti brzy prociťovaly složité, neřkuli nesrozumitelné kompozice abstraktních obrazů, brzy zase v ateliéru osvědčovaly zdatnost svých rukou a bystrost oka při realizaci vlastního abstraktního díla v rámci praktického cvičení, konečně se v samém závěru exkurze účastnily interpretace páně Pleslových děl, avšak tu se mýlí každý, kdo se domnívá, že si děti směly přespříliš vypomáhat slovy, ne hlasem, nýbrž tužkou a štětcem měly děti abstraktní díla interpretovat malujíce to, co jim připomínají, až z toho pedagogickému doprovodu zůstával rozum stát.  Děti se však práce zhostily se ctí jako bílí tygři.