Mami,pocem! Jedeme na festival dětského čtenářství

Ve vzduchu je silně cítit déšť. Naše malá výprava vybraných školáků se tísní pod stříškou před jídelnou a napjatě očekává start další velké pouti za knižním dobrodružstvím. Jakmile dorazí autobus, zaplujeme do sucha a bezpečí pohodlných sedaček. S kapkami stékajícími po oknech, které jako by odpočítávaly kilometry, vyrážíme směr Liberec. Cesta utíká a najednou stojíme před mohutnou, tajuplnou budovou. Ta je až po strop naplněná příběhy – hotový ráj na Zemi. Každý z nás dostává na zápěstí náramek, symbolické platidlo a vstupenku do tohoto světa fantazie.

Abychom prozkoumali co nejvíce, dělíme se na dvě průzkumné skupiny. Ta první se noří do stránek knihy Markéty Šmalcové Drzý jako opice. Postupně se prokousáváme textem, odkrýváme tajemství literárních přirovnání, plníme úkoly, předvádíme pantomimu a na památku si vyrábíme pískající žabku. Druhá skupina mezitím prožívá scénické čtení z knihy Pan Smraďoch od Davida Walliamse. Tento příběh doslova voní svérázným humorem. Kniha se citlivě dotýká rodinných vztahů, odkrývá společenskou přetvářku, kariérismus i šikanu, a občas si jemně rýpne do politiky. Zlatým hřebem se stává scénické Listování knihou Mami, pocem!. Kolikrát za den může dítě zvolat tohle zaklínadlo ? Maminka musí nastoupit do práce a třeťák Vojta to vnímá jako vyloženou zradu. Společně se svou mladší sestrou proto odstartuje tajnou a zásadní misi: zabránit mámě v nástupu do práce stůj co stůj!

Po kulturním zážitku přichází čas na opravdové objevování. Vyrážíme prošmejdit, prozkoumat a prolistovat pestrobarevné stánky, které přetékají lákavými svazky. Nakupují se knižní poklady i drobné radosti na památku, debatuje se se samotnými autory a listuje se naučnými omalovánkami. Výběr je nekonečný. Pár z nás neodolá a na chvíli spočine v útulném šumu zdejší kavárny. Když vyjdeme ven, déšť konečně ustává. Naše kroky vedou do ikonické kavárny Pošta, kde na nás dýchne kouzlo starých časů. Právě tady máme za úkol vymyslet vlastní dokončení knihy Jitky Mrázkové Divnoplaneta. Vyrábíme si festivalové placky a se zatajeným dechem nahlížíme do Ztraceného deníku profesora z Essexu, který je plný podivuhodných, fantaskních tvorů.

Na úplný závěr se společně fotíme a děkujeme paní spisovatelce Mrázkové. Tu sice dnes nezdobí její pověstný klobouk v podobě Ještědu, ale neméně kouzelný model, na kterém se usídlily tři roztomilé myšky. Pak už je čas vydat se na cestu zpět domů. Jedeme unavení, ale s duší plnou dojmů. Každý máme v batohu knížku -knížku, která nám otevírá brány do neznámých světů, učí nás porozumět životu, rozvíjí naše slova a přináší radost i poučení, na které se nezapomíná.