Méně známá africká divočina

V tento den jsme se vydali za plameňákem růžovým. V ranním kruhu jsme se seznámili s tím, co nás čeká. Vytvořili jsme si pracovní hnízdečka a rozdělili se do expertních skupin. V první hodině jsme doplňovali rybí kost. Poté následoval velmi těžký úkol v podobě volného psaní, ale zvládli jsme to. Bylo to pro nás úplně nové.

V další hodině dostaly expertní skupiny naučné knihy a encyklopedie. Z nich měli žáci čerpat informace do svých připravených pracovních listů. Zopakovali jsme si řazení podle abecedy, abychom vyhledali plameňáka v obsahu. Nalistovali jsme příslušné stránky a pustili se do tichého čtení ve skupině. Získané informace jsme si doplňovali do listu, ze kterého nám vznikla karta zvířete a jeho důležité informace o něm.

V následující hodině se z nás stali malíři. Své poznatky o vzhledu jsme přenesli na papír a vznikla galerie plameňáků. Následovalo sdílení poznatků. Zajímavostí bylo plno. Třeba, že jazyk byl lahůdkou ve starém Římě, že má oko větší než mozek, že malý plameňáčci navštěvují pomyslné školky, z horních částí končetin se vyráběl hudební nástroj launeddas nebo také, že čím růžovější, tím agresivnější. Už ho dokážeme popsat, víme čím se živí, kde se vyskytuje. Dokonce jsme se dověděli, že ho můžeme i u nás spatřit při jejich migrační vlně.

Na závěr dne jsme si provedli sebehodnocení a z našich badatelských úkolů si udělali prezentaci na třídní nástěnku. Za dalším zvířátkem se podíváme na konci února.