Ocas jako slunečník aneb čtvrťáci na stopě chlupatých záhad

Jejich úkolem bylo prozkoumat život naší hbité veverky obecné a její statečné příbuzné z vyprahlé savany – veverky kapské. Výprava začala společným luštěním křížovky a rozdělením do badatelských týmů.

Místo čtení dlouhých textů se děti proměnily v malé experty. Ve dvojicích prozkoumaly tajnosti o potravě či nepřátelích, velikosti, váze, mláďatech a pak si je  předávaly v kruhu, čímž se učily naslouchání. Při tom si hravě procvičily i češtinu, když v textu stopovaly slovesa a podstatná jména.

Největší napětí přinesl vědecký pokus s teploměry a kouskem kožešiny. Děti zjišťovaly, zda ocas africké veverky dokáže stínit před horkem. Naše moderní LED žárovka v lampě však hřála tak málo, že na simulaci spalující pouště nestačila. Školáci tak poznali kouzlo opravdové vědy, kde i nečekaný výsledek přináší důležitý objev. Dobrodružství pokračovalo na chodbě, kde si pásmem odměřili neuvěřitelný čtyřmetrový skok veverky obecné a zkoušeli, jak blízko se mu sami přiblíží. Na vahách pak pomocí penálů zjišťovali, jaký je to rozdíl držet v ruce lehkou 300 gramovou veverku z našich lesů nebo robustnější 700 gramovou obyvatelku Afriky.

Na konci cesty děti spojily své síly u velkého plakátu, kam vlepovaly zjištěná data do bublin a hledaly společné znaky obou zvířátek. Každý malý objevitel napsal svůj nejmilejší poznatek na papírový žalud a hrdě ho usadil na společný „Strom poznání“. Domů děti odcházely s hřejivým pocitem, že učení spolu s kamarády může být jedno velké a krásné dobrodružství.