Bakaláři Bellhop Office 365 Jídelníček Výuka na webu Kroužky Facebook ZŠ Špičák
Savana v pohybu aneb návštěva u antilop

Savana v pohybu aneb návštěva u antilop

  • Iveta  Honzejková

Mgr. Iveta Honzejková

11. 9. 2026

Toto zářijové ráno bylo sychravé a těžké kapky deště pomalu osychaly na parapetu třídy 4.B, jako by chtěly zhasnout poslední vzpomínky na léto.


Šedivá obloha venku věštila podzim, ale uvnitř, na měkkých podložkách v ranním kroužku, se začalo dít kouzlo. Stačilo jen zavřít oči, ztišit dech a nechat se unášet představami daleko za obzor, kde slunce pálí do vyprahlé země. Během chvíle se třída proměnila v nekonečné, sluncem vysušené pláně divoké Afriky. Prázdniny sice skončily, ale jejich hřejivý nádech ožil v našich srdcích znovu.

Vypravili jsme se po stopách dvou fascinujících tvorů, kteří v sobě nesou samotnou duši africké savany. Hledali jsme tu nejmenší a tu nejrychlejší z antilop – křehkého dikdika a hbitou impalu. Z badatelů se brzy stali týmoví parťáci. Los nám určil společníky a s pomocí metody rybí kosti jsme začali rozplétat nitky jejich skrytých životů. Každý z nás měl své důležité místo, svůj úkol, jako kousky skládačky, které do sebe musely zapadnout. Krátká videa nám poodhalila tajemství zvířat, která dosud žila jen v encyklopediích, a najednou byla tak blízko.

Pak přišel čas na velké počítání. V matematických úlohách jsme sledovali kroky obou antilop. Počítali jsme, jak obrovská jsou stáda impal, kolik dikdiků věrně žije v párech po celý život, kam jejich cesty vedou a jak závratnou rychlostí dokážou běžet za svobodou. Když jsme vstoupili do tělocvičny, hra se stala skutečností. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když se v patách objeví nebezpečný predátor. Učili jsme se kličkovat jako impala a hledat bleskurychlý úkryt v hustém křoví jako drobný dikdik. Tělocvičnou zněl smích, rychlý tlukot srdce a radost z pohybu, ve kterém se mísila hbitost s pozorností.

Na sklonku dne jsme se opět sešli nad našimi objevy. Ve Vennově diagramu jsme propojili světy obou antilop, porovnali jejich odlišnosti i to, co je spojuje. Ukázali jsme si hotové prezentace, ocenili ty nejzajímavější nápady a ohodnotili svou vlastní práci i to, zda jsme dokázali držet spolu.

Ten den utekl jako splašená impala. Nechal v nás ale hlubokou stopu, vůni dálných krajů a vědomí, že i v částečně deštivém zářijovém dni se dá zažít velké dobrodružství.