Třídní zprávy z větví aneb Kočkodan zelený pod drobnohledem

V úvodu si žáci ve volném psaní odpovídali na otázku: „Co já vlastně o něm vím“. Zjistili, že zatím nic moc a došlo tedy na otázky, domněnky a předpoklady. Vše vzorně zapsáno na tabuli pro další práci a kontrolu. Poté ve dvojicích a podle dostupných informací (text, internet a videa) zpracovávali vlastní kratičkou zprávu.  Nastala chvíle, kdy si žáci ve dvojicích nacvičovali „ zprávy“ . V poslední hodině jsme se vrátili k našim původním domněnkám, otázkám a předpokladům.

Nakonec se všechny dvojice vystřídaly u zprávařského pultíku a snažily se předat důležité a zajímavé informace spolužákům formou zprávy nebo reportáže. Spolužáci se tak dověděli, že kočkodan zelený je opice žijící hlavně v Africe. Má srst, která mu pomáhá dokonale splynout s listím. Není tedy úplně zelený jako hrášek, ale dost na to, aby si ho lev těžko všiml. Že kočkodani žijí ve skupinách, kde to někdy připomíná naši třídu o přestávce – všichni mluví najednou, někdo se hádá a někdo krade svačinu (v jejich případě ovoce). Faktem je, že se živí hlavně plody, listy a hmyzem. Dále bylo zjištěno, že kočkodani jsou velmi chytří a opatrní. Mají různé zvuky pro varování před nebezpečím. Jeden zvuk znamená „pozor, orel“, jiný „lev“ a možná existuje i zvuk „pozor učitel“. Zdroje tvrdí, že jejich komunikace je složitá, což potvrzuje, že si mají pořád co říct. Nakonec přišla zpráva, že kočkodan zelený není ohrožený druh, ale i tak potřebuje chránit své prostředí. Pokud mizí lesy, mizí i jeho domov. To je důležitá informace, kterou vám chceme předat, protože i opičky mají právo na klidné bydlení.

V závěru dne si vše žáci zhodnotili a líbilo se jim, že zprávy mohli vytvářet. Zároveň zjistili, že to vůbec není jednoduché a musí vynaložit hodně sil, aby to k něčemu vypadalo a diváky to zaujalo. Na první pokus to ale vůbec nebylo špatné. Letošní putování "Méně známou africkou divočinou" končí a my se všichni těšíme na to další s názvem Pod africkým sluncem.