Za kytičkou bledulkou do Pekla

Slovo peklo v dětech evokovalo jisté obavy, ale ty se snad brzy rozplynou. Už cesta vlakem, kterým jsme se vydali, však byla docela peklo. Proč? Z České Lípy byl vypraven jen jeden vagon. A tak se v něm mačkalo plno dětí ze škol, skupiny důchodců, ale i jednotlivci, kteří měli stejný nápad jako my. Na nádraží v Zahrádkách se skupinky rychle rozutekly a my jsme si v klidu vychutnali svačinku s výhledem na kozí stádo šesti koz se šesti kůzlátky. Cestičkou nejprve po modré a poté po červené turistické značce jsme se vydali do údolí. První bledulky kvetly už nedaleko osady Karba a jak jsme postupovali údolím dál, bledulí přibývalo. Místy blátivou cestu lemoval Robečský potok, skály, různě pokřivené stromy a naši chůzi doprovázel zpěv ptáků, vůně jarního lesa, slunce na nebi...Tohle že je to peklo? A co to znamená přírodní rezervace? A proč je bledule chráněná? Během cesty jsme si povídali, ukazovali, zkoumali. Cestou zpátky jsme ještě stihli vylézt na Dračí skálu, kde sídlí dva draci, Tom a Bubu. Z ní byl ale rozhled! No a pak už vlakem zpátky do města. Cesta za bledulkou se nám všem moc líbila a pokud chcete vidět, jak, zastavte se u nás ve třídě a podívejte se, jaké obrazy děti z výletu namalovaly. A kdo chce vidět ještě letos kvést bledulku v Pekle, ať se co nejdřív vydá na cestu, protože čas, kdy nám tu tahle malá, křehká kytička dělá krásu, zanedlouho skončí. Pak až zase za rok.