Žába velká jako dům aneb klepy, drby, pomluvy

Když se jim to povedlo, přemýšleli a hledali, co mají společného. Dostali jsme se až k rybníku mezi roztomilé kvákající žabky. Poté jsme si ukázali knihu „Žába velká jako dům“ a z jemných a něžných ilustrací na obálce knihy jsme zkoušeli odhadnout, o čem příběh asi bude.  Pak paní učitelka začala předčítat, příběh o maličké, zelené žabičce z velikého rybníka, která se vydala do města. Příběh se postupně nafukoval stejně jako ty nejdivočejší drby, klepy a pomluvy.

Během předčítání jsme často zastavovali, doptávali se, předvídali, co přijde dál, a odhalovali, co už je opravdu „moc“ – tedy nemožné situace – a co by se naopak stát mohlo. Ukázalo se, že mezi pravdou a pomluvou je někdy tenká hranice… a někdy pořádně přifouknutá. Skutečně jsme se nad textem bavili a smáli.

Na závěr jsme si odnesli významné ponaučení: ne všechno, co slyšíme, je pravda – a čím víc se příběh předává, tím víc roste a bobtná. A protože jsme nezůstali jen u příběhu, zakončili jsme hodinu tvorbou vtipných „životabásní“, kde se to žabičkami a jejich schopnostmi jen hemžilo.

Zkrátka: dnes jsme četli, přemýšleli, trochu „špehovali“ a hlavně se dobře bavili.