Za kytičkou bledulkou do Pekla

Slovo peklo v dětech evokovalo jisté obavy. Na nádraží v Zahrádkách jsme se cestičkou vydali nejprve po modré a poté po červené turistické značce. Tradiční svačina u ohrady, kde se každoročně pásly kozy s kůzlaty se však nekonala. Teda svačina ano, ale ohrada i se zvířaty zmizela. Bylo nám to líto, protože sledovat veselá, hravá kůzlata byl pro děti vždy velký zážitek. První bledulky kvetly už nedaleko osady Karba a jak jsme postupovali údolím dál, bledulí přibývalo. Místy blátivou cestu lemoval Robečský potok, skály, různě pokřivené stromy a naši chůzi doprovázel zpěv ptáků, vůně jarního lesa, slunce na nebi...Tohle že je to peklo? A co to znamená přírodní rezervace? A proč je bledule chráněná? Během cesty jsme si povídali, ukazovali, zkoumali. No a pak už vlakem zpátky do města. Cesta za bledulkou se nám všem moc líbila a pokud chcete vidět, jak, zastavte se u nás ve třídě a podívejte se, jaké obrazy děti z výletu namalovaly. A kdo chce vidět ještě letos kvést  bledulku v Pekle, ať se co nejdřív vydá na cestu, protože čas, kdy nám tu tahle malá, křehká kytička dělá krásu, zanedlouho skončí. Pak až zase za rok.