Vítání jara v Pekle u kytičky bledulky

Slovo peklo v dětech evokovalo jisté obavy. Na nádraží v Zahrádkách jsme se cestičkou vydali nejprve po modré a poté po červené turistické značce. První bledulky kvetly už nedaleko osady Karba a jak jsme postupovali údolím dál, bledulí přibývalo. Místy blátivou cestu lemoval Robečský potok, skály, různě pokřivené stromy a naši chůzi doprovázel zpěv ptáků, vůně jarního lesa, slunce na nebi...Tohle že je to peklo? A co to znamená přírodní rezervace? A proč je bledule chráněná? Během cesty jsme si povídali, ukazovali i zkoumali. Cesta za bledulkou se nám všem moc líbila. Pod rozkvetlou vrbou jívou jsme si společně řekli básničku Kočička, poslechli bzukot včel a vydali se zpět k nádraží na vlak. Kdo chce vidět ještě letos kvést bledulku v Pekle, ať se co nejdřív vypraví na cestu, protože čas, kdy nám tu tahle malá, křehká kytička dělá krásu a radost zanedlouho skončí. Pak až zase za rok.